Audiovizuální instalace převádí generativní kód do propojených světelných a zvukových signálů. Podél pěti paralelních linií se pohybují a reorganizují vizuální i akustické fragmenty, které reagují na architekturu průchodu a zkoumají rovnováhu mezi kontinuitou, narušením a sdíleným digitálním procesem.
Interaktivní instalace proměňuje fasádu budovy v arkádovou hernu, kde se hráči z geometrických tvarů postupně vyvíjejí v čmeláky. Soupeření i společná hra utvářejí barevný svět a živě se vyvíjející autorský soundtrack, díky němuž návštěvníci svou akcí spoluvytvářejí neustále se měnící audiovizuální zážitek.
Interaktivní smyslový stan staví na konceptu multisenzorické terapie Snoezelen. Prostřednictvím obrazovky a sluchátek přibližuje návštěvníkům zahlcující vnímání světa z perspektivy člověka s autismem či mentálním postižením a zároveň nabízí možnost harmonizovat smysly pomocí uklidňujících prvků. Instalace otevírá téma péče o osoby s handicapem a šíří osvětu o konceptu homesharingu.
Monumentální model bakterie Escherichia coli v přibližně třímilionovém zvětšení představuje jednoho z nejvýznamnějších mikroorganismů našeho těla. Instalace přibližuje tento vědecky zásadní i fascinující mikrosvět a poukazuje na klíčovou roli, kterou E. coli hraje v lidském zdraví, medicíně i moderním vědeckém výzkumu. Dílo bylo zapůjčeno z vlastnictví organizace Hvězdárna a planetárium Brno.
Dvojice televizních obrazovek umplaced naproti sobě detekuje pohyb a při vstupu diváka přeruší svou vzájemnou komunikaci. Lidská přítomnost se tak v tomto autonomním vztahu technologií stává rušivým elementem, což hravým a nadsazeným způsobem otevírá otázky o sledování, chytrých systémech a narušování našeho soukromí.
Propojením dvou autorských projektů (Peacock Flock a Gazers) vzniká v Galerii Sýpka imaginární krajina tvořená jemnými světelnými objekty s organickými tvary. Světlo zde slouží jako prostorová kresba, která mění architekturu v poetické prostředí vybízející ke zklidnění, objevování a citlivému vnímání atmosféry i pohybu v prostoru.
Monumentální, přibližně 5000× zvětšený nafukovací model želvušky představuje jednoho z nejodolnějších tvorů naší planety, schopného přežít v mrazu, vakuu i bez vody. Instalace přibližuje tento fascinující mikrosvět v nadživotním měřítku a poukazuje na nenápadné, avšak klíčové organismy, které udržují rovnováhu v přírodních ekosystémech. Dílo bylo zapůjčeno z vlastnictví organizace Hvězdárna a planetárium Brno.
Site-specific světelná instalace z napnutých vláken a kruhových světelných objektů reaguje na architekturu Galerie Půda a rozvíjí optický princip paralaxy. Dílo zkoumá měnlivost perspektivy a odhaluje skrytou geometrii prostoru skrze vrstvení linií, čímž diváka svým pohybem zapojuje do spolutvorby výsledného obrazu a vyzývá jej k pomalému pozorování.
Site-specific instalace v kapli sv. Rocha konfrontuje fyzický ultramarínový pigment s modrým světlem jako dvěma podobami téže barvy. Propojením materiální a světelné složky autorka proměňuje prostor v imerzivní prostředí a otevírá otázky, jak technologie ovlivňují naše vnímání barev a zda lze barvu vůbec přesně definovat či identicky reprodukovat.
Interaktivní instalace v reálném čase převádí každý zvuk z okolního prostředí – hlas, krok i nádech – do vizuálního obrazu. Nic není vynecháno ani zjednodušeno, čímž diváka staví do role přímé součásti systému, který ho neustále zaznamenává a vytváří ucelený, avšak nedešifrovatelný záznam daného okamžiku.
Světelná instalace z drobných fosforeskujících bodů vznášejících se nad vodní hladinou využívá proud řeky jako aktivního spolutvůrce své podoby. Původně pravidelná geometrická struktura reaguje na pohyb vody, osciluje mezi přirozeným řádem a nahodilostí a obrací pozornost diváka k rytmu a zvuku samotné řeky.
Instalace Refufish tvoří roj biomorfních, fantastických bytostí vinoucích se městským prostorem jako alegorie mas lidského pohybu a strachu z neznámého. Hejno cizorodých entit narušuje hranice mezi známým a cizím a proměňuje vnímané ohrožení v barevně rozmanitou, esteticky harmonickou strukturu oslavující lidskou pluralitu. (Koprodukce: Turizem Ljubljana pro LUV festival & Strip Core pro festival Svetlobna Gverila)
Rozsáhlá světelná instalace využívá soustavu analogových projektorů k proměně architektury a krajiny v živý obraz. V době dominované digitálními obrazovkami vzdává hold organické kvalitě ručně vytvářeného světla, měkkým tvarům a imerzivní atmosféře analogové projekce.
Interaktivní imerzivní instalace využívá elastické plátno jako dotykové rozhraní, na kterém dotyk diváka aktivuje vizuální i zvukové reakce. Tlak ruky proměňuje abstraktní buněčné struktury a světelné vlny, čímž diváka zapojuje jako spolutvůrce a převádí vnitřní biologické procesy v bezprostřední audiovizuální zážitek.
Interaktivní kybernetická socha snímá bezkontaktním radarovým senzorem srdeční tep přicházejícího diváka a převádí jej do pulzující cirkulace opticky aktivní kapaliny. Tento intimní biologický rytmus proměňuje lom světla i barevné spektrum objektu, čímž neviditelný tep těla zhmotňuje do společně sdíleného vizuálního zážitku.
Instalace z desítek metrů LED neonů vnímavě vpletených do korun stromů představuje symbiózu technologií a přírody v postapokalyptické krajině. Propojením vytrvalého červeného světla, mlhy a zrcadlových prvků dílo vytváří reflexní prostor k zamyšlení nad pomíjivostí civilizace a stopami, které po sobě zanecháváme.
Světelná instalace na spodní straně mostního pilíře přetváří opomíjenou část městské infrastruktury v kultivovaný světelný rastr. Převodem motivu koruny z městské heraldiky do geometrické struktury dílo propojuje historickou paměť města s úvahou o významu periferií a odvrácených míst ve veřejném prostoru.
Modulární světelná instalace tvořená geometrickými objekty využívá hru světla a stínu k vytváření proměnlivé prostorové kresby. Rytmus linií a průhledů se mění s pohybem diváka, čímž vzniká působivý rozhraní mezi fyzickým objektem a optickou iluzí.
Interaktivní instalace a kolektivní projekce umožňuje divákům pomocí mobilních telefonů přímo ovlivňovat autonomní generativní kresbu. Individuální vstupy návštěvníků se v reálném čase spojují do plynoucího, proměnlivého proudu tvarů a sdílené představivosti.
Monumentální sedmimetrová světelná instalace ve tvaru šroubovice DNA sestává z pulzujících stolních lamp připomínajících živý organismus. Prostřednictvím genetické struktury mytologického Leviatana dílo reflektuje post-faktickou společnost, manipulaci s informacemi a nekončící hledání pravdy v dnešním světě.
Multimediální site-specific instalace v třípatrovém prostoru Galerie Kaple reflexivně tematizuje ekologickou stopu člověka, rozklad i neustálé hledání čistého horizontu. Propojením videoprojekcí, světelných objektů a fotografií vytváří symbolickou cestu pod hladinu moře i do lidského vědomí.
Instalace s obrazovkami zobrazujícími páry očí zkoumá pomíjivost dat a sledování v online prostředí. Pomocí algoritmu vyhodnocuje tváře kolemjdoucích, čímž diváka staví do role pozorovaného a nevinnou, vtipnou formou ho přiměje k zamyšlení nad narušováním soukromí moderními technologiemi.
Velkoformátový videomapping na fasádě zámku využívá historickou architekturu jako živou scénu. Propojením animace, světla, hudby a optických iluzí transformuje známé prvky budovy v proměnlivý obraz plný pohybu a prostorové perspektivy, který nabízí šetrnější formu veřejného slavnostního zážitku.
Audiovizuální projekt a sólová performance spojují kontemplativní ambientní hudbu se živým nástrojem a digitálními texturami promítanými na architekturu. Kytara se v něm proměňuje v zdroj zvukových ploch a pulzů, které návštěvníkům nabízejí prostor k zastavení a ponoření smyslů do harmonie zvuku a světla.
Projekt v žánru oscilloscope music přímo propojuje zvukový signál s vizuálním obrazem, takže divák doslova vidí zvuk a slyší světlo. Interaktivní instalace s laserovou strunou abstraktně zpracovává daný prostor a zapojuje samotné návštěvníky do vytváření její výsledné zvukové i vizuální podoby.
Loutky jsou specifické svou nadživotní velikostí, vnitřním osvětlením a výrazným propojením s pouličním divadlem. Jsou navrhovány tak, aby ožívaly přímo v interakci s diváky během městských průvodů a festivalů. Navzdory svým rozměrům si zachovávají vizuální lehkost a křehkost.
Audiovizuální performance synchronizuje světlo a zvuk do proměnlivého abstraktního prostoru. Zve diváka k pozastavení a sledování příběhu jejich vzájemného vztahu – od společného vzniku a vlnění přes rozpad až po znovuzrození v nové harmonii. Dílo tak otevírá otázku, zda je rozklad koncem, nebo jen nezbytnou součástí proměny.
Světelná socha převádí pomíjivou čáru a letmý pohyb ruky do podoby prostorového objektu. Dílo zhmotňuje stopu již vykonané akce a transformuje spontánní kreslířské gesto do struktury tvořené světlem a tvarem.
Světelná intervence pod konstrukcí mostu přes řeku Bečvu reaguje na jeho odraz na vodní hladině. Klidný a symetrický rytmus světla se proměňuje s pohybem návštěvníků, jejichž průchod vyvolává světelnou vlnu a zapisuje lidskou přítomnost do vizuální podoby.
Instalace podrobuje přirozený pohyb moře lidské korekci a mění jeho nepředvídatelnost v uspořádaný rytmus. Dílo poukazuje na moment, kdy snaha o kontrolu a dokonalost vede k postupné ztrátě samotné podstaty narušeného prvku.
IMPROMAP představuje živé audiovizuální vystoupení, které propojuje DJing s videomappingem. Vzniká tak transformativní rituál, ve kterém organická elektronická hudba a světelné projekce šité na míru konkrétnímu místu proměňují městskou architekturu v živý, dýchající organismus.
