​Videomapping, doprovázený hudbou Martina Hoffera, je průletem historickými milníky města Valašského Meziříčí.

Audiovizuální projekce Lightdream kombinuje světelné efekty a abstraktní vizuální prvky, čímž proměňuje historickou architekturu Zámku Žerotínů v podmanivý sen plný barev a fantazie.

Instalace světla a prostoru The Emptiness zve diváky k zamyšlení nad podstatou prázdnoty – ne jako nedostatku, ale jako stavu potenciálu a přítomnosti. Prostřednictvím vzájemného působení světla, stínu a minimalistické formy vytváří dílo kontemplativní prostor, kde se absence stává hmatatelnou a nabitou významem. The Emptiness otevírá smyslový zážitek, jenž povzbuzuje introspekci a klid.

Instalace využívající dýmovnici a starý diaprojektor vytváří světelný efekt, který navozuje dojem alternativní reality a scény jako z jiného světa. Paprsek světla protíná prostor a vyvolává pocit neskutečna a kosmické prázdnoty.

Instalace se skládá ze 130 LED trubic, ocelové konstrukce a špičaté struktury z epoxidové pryskyřice. Dílo se rozprostírá přes pět metrů do šířky, je inspirováno městskou industriální krajinou a evokuje obraz roztrhaného billboardu. Jeho forma připomíná graf zvukových vln – sugeruje skřípění, magnetické rušení, hukot města a oslepující světlo.

Motiv korálů odkazuje na environmentální křehkost a do městské zástavby se snaží promítnout téma přírody. 2,5 metru veliký zářící objekt má vyvolat zamyšlení, možnost zastavit se uprostřed rušného města, zklidnit se a meditovat.

Projekt Paměť světla promění tři historické budovy ve Valašském Meziříčí – Zámek Žerotínů, Galerii Kapli a Galerii Sýpku – v pulzující plátna analogového světelného umění. Pomocí meotarů a zpětných projekcí oživí studio 5-MeO-TAR architekturu živými vrstvami tekutého světla, barvy a pohybu, v kontrastu mezi nostalgií a současností.

Dílo Decay zachycuje plynulý proces přeměny a zániku prostřednictvím proměnlivých odrazů v hliníkové ploše, která se mění podle úhlu pohledu a světelných podmínek. Autor tak reflektuje pomíjivost technologických a společenských struktur současného světa. Umělecké dílo je součástí výstavy v galerii Sýpka.

Jedná se o prostorový objekt, ve kterém se prolíná temný chladný symbol kruhu, jenž je skrytě ze zadní strany prozářený světlem evokujícím paprsky slunce. Umělecké dílo je součástí výstavy v galerii Kaple.

Zákoutí evoluce představuje prostředí, v němž se pohybují křehké superorganismy adaptující se na náš svět. V kombinaci videoprojekce a prostorových objektů se odráží vztah člověka, přírody a nových technologií v souvislosti s prostředím, které je obklopuje.

​Vizuálně-hudební intervence obsahuje výstavu Recreation / Virtual Wellness, koncert Space Love a instalaci autorského merche jako rozšíření našeho vesmíru do pozemského prostoru. Portál se otevírá – přenos začíná.

Jako přistávací kruh tiché sondy se nízko kolébá prstenec světla a zpomaluje okolní časoprostor. Stačí se zastavit, fotonová orbita pak osvítí reliéf dlažby, kmitavý prach i tichý pulz vlastního dechu. Instalace zve k tiché kosmické misi, na níž se odhalují mikrosvěty skryté v bezprostřední blízkosti.

V každém malém místě, do kterého pronikají ranní sluneční paprsky, se setkáváme s velkými kosmickými ději. Projekce vychází z epického putování meziplanetární sondy Dawn (Úsvit) na její cestě hlubokým vesmírem. Sonda, vypuštěná agenturou NASA v roce 2007, letěla několik let do pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter, kde podrobně monitorovala zejména planetku Vesta a trpasličí planetu Ceres, které nesou stopy zrodu sluneční soustavy.

Dvojitá šroubovice vychází z tvaru molekuly DNA. Objekt ze skleněných tyčí opatřený luminiscenčním nástřikem světélkuje modře díky dodatečnému UV nasvícení a nabízí tak návštěvníkům jedinečný pohled do fantaskního světa.

Audiovizuální projekt Imagine je nejnovějším počinem uměleckého dua, které ve spolupráci s místními základními školami vytvořilo krátký animovaný film na téma „Kdybych měl kouzelnou moc“. Hlavní inspirací se staly dětské kresby, které film prostřednictvím animace proměňuje v živý obraz dětské fantazie.

Energie laserového paprsku roztavuje a propaluje speciální odrazné plochy. Na kvantové úrovni vznikající deformace „zrcadel“ ovlivňují odraz a cestu paprsku. Paprsek se rozptyluje a „sprejuje“ po prostoru, zároveň mění svou energií tvar „zrcadla“. V reálném čase tak vznikají organické obrazce, které reflektují komplexně měnící se mikroskopické vlastnosti materiálu. Vzniká tak komplexní zpětná vazba, do které autor občasně zasahuje a upravuje nastavení celého systému. Projekt se pohybuje na hranici mezi instalací, koncertem a vědeckým experimentem. Sprayray má otevřený konec i začátek a divák si sám určuje jak dlouho chce experiment pozorovat.

Velkoplošná interaktivní platforma podporující aktivní pohyb a sociální interakci prostřednictvím hravého propojení reálného a virtuálního světa. Hřiště promění jakýkoli povrch v dotykovou hrací plochu libovolné velikosti s možností zapojení neomezeného počtu hráčů.

Dílo vychází z potřeby kompozičně definovat prostor a zrcadlit důvodnost každého prvku či detailu. Zároveň usiluje o vytvoření celku - instalace, která sděluje pomyslný příběh konfigurace souvislostí k výsledné situaci.

Světelná instalace Trichoptera upozorňuje na nedávné, téměř zapomenuté znečištění řeky. Chrostíci (Trichoptera), kteří žijí v čisté vodě, slouží jako indikátory její kvality a podobně jako autorka pro své dílo využívají k stavbě svých schránek nejrůznější materiály.

Echoes není obrazem těla, ale ozvěnou jeho pohybu. Interaktivní panoramatická projekce v reálném čase proměňuje účastníky v pulzující částicové formy, které reagují na jejich pohyb a přítomnost. Instalace zachycuje neviditelnou energii pohybu jako jazyk beze slov a bez tváře.

Intermediální instalace Geofónie se zabývá geologickými souvislostmi – sonifikuje formotvorné geologické katastrofy, pomalé plynutí času i zvuky minerálů. Zkoumá zejména vápencové podloží Brna, které interpretuje prostřednictvím zvukových, kinetických a světelných objektů. Instalaci tvoří soustava až patnácti aparátů, jež vytváří komplexní prostředí pro rozjímání nad pomalými, ale zásadními geologickými procesy, které formují naši planetu. Právě v důsledku extrémních událostí v dávné minulosti vznikly mimo jiné i některé typy vápenců.

Propeller je meditativní instalace, která propojuje technické a organické prvky a vytváří prostor pro introspekci a vnitřní proměnu. Pomalu rotující vrtule symbolizuje přechod od pasivní, kulturně podmíněné identity k vědomému, autonomnímu já. Dílo funguje jako mentální laboratoř, která divákovi umožňuje rozlišit, co v něm skutečně patří jemu samotnému – a co bylo převzato z okolního světa.

Všechno na světě se stále opakuje dokola, války, pandemie, architektonické styly, život a smrt. Někteří si vytváříme vlastní cykly, ze kterých jen neradi vystupujeme, nalezneme životní rytmus, stereotyp, kterého se držíme a neustále se v něm točíme. Svět se mění, lidé stále cirkulují, místo leknínů LED pásky, plastové trubice nahradily liány. Je to naše nová příroda, co člověk vytvořil. Jak z cirkulací vybočit. Ti, kteří vystoupí, posunou svět zase o kousek dál. Instalace zahrnuje 5 interaktivních světelných objektů reagujících na člověka (hluk, tep, váha, alkohol, teplota).

​Instalace pracuje s tématem stresu a pracovního tlaku, který se společnost snaží napravovat cvičením, například městskou jógou, ale ignoruje hledání systematických řešení k prevenci před vyhořením. Série znázorňuje kontrast mezi společností, která nastoupila na cestu zdravého životního stylu a společností, která bojuje s duševními a mentálními problémy. Autor zdůrazňuje potřebu zdravého nastavení celkového tempa našeho života. Od jistého bodu už ale nestačí „cvičit“ (jógu) dvakrát týdně. Instalace zpracovává téma vyhoření.

Instalace Mother’s Womb je inspirována mateřským lůnem – útulným a bezpečným prostorem, na který si každý z nás nese jen matnou, avšak hluboce zakořeněnou vzpomínku. Dílo usiluje o to, aby v divákovi probudilo pocit návratu do stavu klidu a bezpečí, který předcházel jeho narození.

Instalace Ray vizualizuje fenomén paprsku světla. Ten proniká do země, kde se láme a symbolicky odráží. Uspořádání tyčí vytváří geometrický znak, který může divák interpretovat jako pokračování podzemní dráhy světla.

Instalace Mokřad je vizuální i světelnou poetickou interpretací života skrytého v mokřadech Rožnovské Bečvy – jedinečného biotopu s bohatou biodiverzitou. Resinové objekty s optickými vlákny evokují jemný pohyb drobné fauny a odhalují proměnlivou dynamiku tohoto křehkého ekosystému. Dílo je zároveň pozvánkou k vnímání krásy i nezbytnosti ochrany mokřadů.

Instalace je samostatně stojící objekt složený ze starých reklamních obrazovek, na kterých se promítá naprogramovaná animace vytvářející třpytivý efekt vodopádu. Hypnotický pohyb uchvacuje diváka a občas ho přeruší úderná sekvence zobrazující symbolickou černou díru. Nepřetržitá smyčka mísí prvky digitální iluze s kosmickou symbolikou.

Světelná instalace pracující s médiem neonu, která ztvárňuje oheň jako archetypální sílu transformace, očisty a znovuzrození. Vytváří prostor pro rituál, tanec i kontemplaci – současný oltář reagující na kulturní dědictví i výzvy dnešní doby. Dílo zve k vnitřnímu zastavení a vědomému prožitku proměny v čase klimatických krizí a duchovního hledání.

Kinetická socha se zvukem. RGB synchro DMX a Ableton-PC. Chillout, dron a nebe. Dílo uvádí diváka do klidného momentu, ve kterém spočine. Čas se zastaví a je jen přítomný okamžik. Inspirace prochází z umělcových vlastních zkušeností chvilkových momentů a extází „vyššího prožívání“ jako něčeho, co jsme uměli všichni prapůvodně, jen jsme na to zapomněli. A tak to v díle umělec připomíná.

Projekce procházející mlhou vytváří světelné kužely, které nejsou jen vizuálním prvkem, ale i nositeli pocitů. Polopropustné plátno pak funguje jako hranice mezi vnějším a vnitřním světem – mezi vědomím a nevědomím. Celé audiovizuální představení tak vybízí k vnímání hlubších vrstev světla, tmy a jungovských archetypů animy a anima v nás samotných.

Kinetická, zvuková socha s RGB stínohrou symbolizuje vytržení, meditace, vesmír, fantazii a rozplynutí. Dílo uvádí diváka do klidného momentu, ve kterém prožívá záblesk široké fantazie a nekonečnosti. Inspirace vychází z umělcových zkušeností s chvilkovými momenty a extázemi „vyššího prožívání“ - něčeho, co uměli všichni kdysi uměli, jen jsme na to zapomněli. Dílo nám to proto připomíná.

Dreamcatcher je modulární světelný objekt o rozměrech konstrukce 3,4 m × 1,8 m v průměru, jehož barva se dynamicky mění podle intenzity, tónu a hloubky okolního zvuku. Tento zážitek umocňuje jemná mlha, která vizuálně rozptyluje světelné paprsky. Konstrukčně jde o variaci na 32stěnný (truncated icosahedron) objekt, jenž propojuje precizní geometrii s emocionální odezvou technologií a vytváří pohlcující synestetický zážitek.

Icosahedron, neboli dvacetistěn, prořezaný jemnou krajkou v dekoru alhambra je světelný objekt, který vznikl jako reminiscence autorových cest po Evropě. Stromoví parku Botanika je prozářeno paprsky sakrální geometrie připomínající maurské paláce v Granadě.

Koncepce díla propojuje problematiku konzumu, ekonomického růstu a udržitelnosti prostřednictvím vizuálního jazyka. Představené dílo je realizací tří velkoformátových objektů vycházejících ze základních výbrusů „drahých kamenů“. Prezentovány budou druhy jako „diamant, briliant a rubín“. Tyto objekty jsou ztvárněny ve velkoformátové, deformované podobě jako přehnaně nafouknuté nafukovací hračky.